1. krok: výchozí pozice
To, co bychom asi měli zmínit jako úplně první je to, že podélně smíte zaparkovat jen ve „svém“ jízdním pruhu. Podélné parkování proti směru jízdy by vás mohlo přijít celkem draho, jedná se totiž o regulérní přestupek. A teď už se pojďme soustředit na samotné parkování. Potom, co si najdeme vhodné místo, začneme s tím, že umístíme auto do tak zvané výchozí pozice. Do té se dostaneme tak, že s autem najedeme přibližně na stejnou úroveň jako je vozidlo stojící před naším vybraným parkovacím místem. Mezi naším a druhým vozidlem samozřejmě dodržíme obvyklou mezeru přibližně jeden metr.

Tip Studenty: Parkovat se vám bude lépe, pokud si „projedete“ dráhu místa, kam chcete následně zaparkovat. Získáte tak lepší úhel pro vaše parkování, než kdybyste přijeli vedle auta před vaším parkovacím místem „klasicky“ rovně.

2. krok: couvání – točíme volantem doprava
Jelikož už jsme ve výchozí pozici, zkontrolujeme pohledem nazpět, zda za námi někdo nejde nebo něco nejede. Pokud se ujistíme, že nikoliv, můžeme začít s couváním. Je to jednoduché, protože chceme couvat doprava, točíme s volantem co nejvíce doprava. Zařadíme zpátečku a začneme POMALU couvat (zvolna pouštíme spojku). Naše auto by se mělo v ideálním případě obtočit kolem před námi stojícího auta.  Jakmile budeme s autem před námi svírat úhel přibližně 45°, zastavíme.

3. Krok: couvání – točíme volantem doleva
Teď přišla chvíle, kdy se potřebujeme srovnat s chodníkem. Proto zatočíme volantem co nejvíce doleva a začneme opět POMALU couvat. Po celou dobu kontrolujeme, kolik místa zbývá mezi námi a autem vzadu. Jakmile stojíme rovnoběžně s chodníkem, zastavíme.

Tip Studenty: Ve chvíli, kdy si nejste s parkováním ještě tak docela jisti, poproste spolujezdce, aby vám ukazoval, kolik místa vám vzadu zbývá.

4. Krok: závěrečné doladění parkovací pozice
Teď se nacházíme ve fázi, kdy už stojíme ve správné pozici na našem parkovacím místě, ale ja tu ještě jeden háček. V tuto chvíli jsme se ocitli pravděpodobně příliš blízko auta za námi. Zařadíme tedy jedničku a opatrně popojedeme dopředu tak, abychom měli vzadu a vepředu zhruba stejnou vzdálenost. Je to ohleduplné vůči ostatním řidičům, kteří budou moct z parkoviště pohodlněji odjet. Zkontrolujeme si ještě, zda nestojíme příliš daleko od obrubníku. Pokud usoudíme, že ano, není nic jednoduššího, než to napravit. Několikrát popojedeme kousek dopředu a dozadu a auto tak k obrubníku pomalu „dosoukáme“.

Tip Studenty: Pokud parkujeme na nějaké frekventovanější ulici, pro jistotu si sklopíme levé zrcátko, střepy prý sice přináší štěstí, ale...

Anna Baumová